Jak se mu to vůbec všechno stalo? Byla to samozřejmě náhoda. Vlastně se mu to stalo kvůli jeho nedbalosti. Byla to blbá chyba, která ho stála práci, ale nejen to…

„Nemám slov, jak jsem šokovaná tvým chováním“ řekla paní Hanáková, jeho zaměstnavatelka, majitelka společnosti. Když si ho nechala zavolat do svojí kanceláře.

„Prosím paní Hanáková“ Snažil se najít vhodnou výmluvu „mohu to vysvětlit.“

Zasmála se tomu, jak se vykrucuje. Nebyla zde možnost to nějak vysvětlit. Bylo to přesně tak, jak to vypadalo. On byl v prdeli.

„Jsi stupidní malý idiot“ vyštěkla. „Uvědomuješ si, kolik peněz ztratila moje společnost kvůli tvojí neschopnosti? Dám ti lekci.“

„Lekci?“ Polknul na prázdno, ale já jsem se už poučil, slibuji, že se to nikdy nestane!“

„Máš pravdu, nestane“ smála se „nevyhodím tě, ale přesunu tě do prodejny, kde budeš dělat obchodního asistenta.“

„Obchodního asistenta?“ Nemohl tomu uvěřit. Přes celou jeho kvalifikaci a zkušenostmi z něho chce udělat obyčejného obchodního prodejce?

„Ano, až do doby, kdy budu přesvědčena, že jste dostal svoji lekci.“

Podíval se do jejich modrých očí. Nevěděl, co má říct, přišlo mu to tak ponižující. Bylo to ještě horší vzhledem ke skutečnosti, že se mu paní Hanáková líbila. Byla to velmi nádherná žena s dlouhými černými vlasy. Pronikavýma očima, u kterých máte pocit, že vám vidí až do duše a nádhernými rudými rty.

„Nemůžu to dělat“ řekl odvážně „odstoupím.“

„Ano, myslela jsem si, že to řekneš.“ Rozveseleně odpověděla, „možná jsi zapomněl, že jsi zodpovědný za všechny peníze, které jsi ztratil.“

Cítil se hrozně, byl zodpovědný za všechny ztracené peníze. Byla to součást jejich smlouvy.

„Já vím“ začal se třást „velice se omlouvám.“

„Výborně“ přerušila ho „to je první krok, uznat svoji chybu. Jsem si jistá, že si můžete ty peníze mít někde schované. Klidně můžete být zloděj. A vlastně toto je krádež.  Když budu muset tak to dokážu. Klidně vás mohu poslat do vězení. Chcete to? Klidně bych mohla někoho nechat zabít a pak to hodit na vás. Mám totiž hodně peněz a moc dělat cokoliv chci.“

Když viděla jeho ustrašený výraz v obličeji, tak se usmála a řekla. „Ale neboj se, já nejsem tak zlomyslná osoba. Alespoň dokud k tomu nemám důvod.“

Jediná karta v rukávu, kterou měl, byla pryč. Toto změní jeho život. Jeden ponižující prvek, který změní jeho život navždy. Sklouznul z kancelářské židle a kleknul si na kolena.

„Prosím, nedělejte to!“ začal vzlykat. „Já vás prosím. Udělám, cokoliv řeknete.“

„Já vím, že uděláš“ řekla chladně. „Nyní jdi a ukliď si svůj stůl.“

Další den přišel k obchodu s obuví, který stál na hlavní ulici. Obchod byl na konci ulici, kousek od knihkupectví, kde nedávno pracoval.  Doufal, že nepotká žádného ze svých bývalých kolegů. Otevřel skleněné dveře od obchodu s obuví a nervózně vešel dovnitř. Každodenní hluk rušné ulice náhle utichl, když se za ním zavřeli dveře.

„Mohu vám pomoci? Ozval se z dálky nějaký hlas.

„Halo?“ Rozhlédnul se  a snažil se zjistit do se ho ptá.

Za pokladnou stála vysoká hubená žena. Která měla nádherné jemné hnědé vlasy, které ji ladily s jejíma hnědýma očima.

„Jsem tu nový asistent“ řekl s úžasem v očích.

„Ach ano“ trochu se jí zablesklo v očích, „Paní Hanáková mi o vás vyprávěla, já jsme Líza.“

Přistoupil k ní a podal jí ruku.

„Vítám vás ve světě s ženskou obuví.“ Zasmála se a on se zasmál taky. „Oh ano“ pomyslel si, alespoň je moje spolupracovnice kočka. Mohlo to být i horší.

V 9:05 ráno přišla první zákaznice. Byla to atraktivní podnikatelka, blondýnka, modré oči, dlouhé vlasy, vysoké nohy.

Celkově zde byly vystavěny hodně drahé boty, obchod zřejmě lákal hodně bohaté zákaznice.

„Mohu vám pomoci?“ zeptal se.

Ta velmi nádherná žena ho ignorovala, otočila se k Líze a řekla. „Hledám pár černých bot s podpatky samozřejmě.“

Ano madam“ odpověděla Líza „dejte mi minutku, Přinesu vám je ze skladu, velikost 4?“

„Přesně tak.“  Odpověděla nevzrušeně žena, když Líza uhodla její velikost.

Pak se otočila k němu. Vysvlékla si kabát a podala mu ho. On začal mít pocit, jako by byl nějaký sluha. Vzal kabát a pověsil ho na ramínko v zadní části obchodu. Když si sedala, všiml si jak elegantně vypadá ve svém oblečení. Měla hodně krátkou sukni a těsné triko, díky kterému jí vynikl její velký výstřih.  Položila si svoji nádhernou nohu přes nohu a tak odkryla své vršek svých punčoch. Podívala se na jeho zděšenou tvář, když zjistil, že ho pozoruje.

„Hej“ řekla sarkasticky, když tam stál a cítil se, jako by byl zaražený do země.

„Moje boty se samy nevyzují“ řekla se zlomyslným úsměvem.

Rozhodl se, že bude nejlepší se nehádat, pokleknul na zem a začal jí sundávat pravou botu. Když zvednul hlavu a podíval se nahoru, všiml si, že si vytahuje krabičku s cigaretami a zlatý zapalovač. Vytáhla se ven dlouhou bílou cigaretu a položila ji mezi své plné červené rty.

Podíval se na tabuli s nápisem nekouřit a zakoktal. „Myslím, že tedy nemůžete kouřit madam.“

Chystala se zapálit si zapálit ale zastavila se, vytáhla cigaretu ven ze své pusy a řekla „Oh, já si myslím, že mohu.“

Zasmála se a „náhodou“ pustila zapalovač na podlahu a on ho jako věrný služebník zvednul a zapálil jí cigaretu. Spokojeně si potáhla s cigarety a vydechla. Tvářila se spokojeně, když sledovala muže, jak jí klečí u nohou.

Když její levá bota byla vyzuta tak si rozkřížila nohy a pak si zase dala nožku přes nožku a při tom oklepala svůj popel z cigarety na podlahu.

Zatím se Líza vrátila zpátky s krabicí s botami.  Když se podívala na ženu jak kouří, řekla. „Omlouvám se madam, ale obávám se, že zde není dovoleno kouřit. Můj asistent vám to měl říct.“  Sjela ho přísným pohledem.

„Omlouvám se vám“ odpověděla žena, „kdybych to věděla, tak bych to neudělala.“ S úsměvem se podívala dolů na klečícího muže před tím, než pustila cigaretu na podlahu. Vklouzla svojí pravou nohou do bot, zašlápla cigaretu a zakroutila nohou doprava a doleva, aby ji zadusila.

Líza moc nebyla nadšená z jejího nového asistenta. „Jdi a dones lopadku a smetáček a ukliď ten nepořádek. Podlaha se musí blýskat.“

Přemýšlel o tom, že jí pošle někam. Ale pak si vzpomněl na vězení a pomyslel si, že bude nejlepší, dělat, co se mu řekne. Tak rychle šel do zadu a vrátil přinesl smetáček a lopatku. Klekl si na kolena a uklidil ten nepořádek. Zatím co to dělal, tak obě ženy kolem něho prošli, jako b tu ani nebyl.

Zbytek jeho směny byl celkem podobný. Přišlo mnoho zákaznic, ale žádná nebyla tak neslušná a panovačná jako ta blonďatá madam. Ale stále se cítil velmi ponížený, když musel klečet u nohou nejbohatších žen ve městě, ale věřil, že si na to časem zvykne. Koneckonců paní Hanáková řekla, že to bude dělat jenom do té doby, dokud se nepoučí.

V 5:30 večer byl připraven k odchodu.

„Kam si myslíš že jdeš?“ řekla Líza.

„Ale..ale mi už zavíráme, nebo ne?“ Navzdory její kráse mu přišlo, že je Líza velmi panovačná a měl dojem, že ho nemá moc ráda.

„Ano, ale práce pokračuje“ odpověděla. „Boty musí být na zítřek připraveny.“

„Ale je jich zde opravdu hodně!“ odpověděl.

„Takže by sis měl pohnout!“ vyštěkla. „ Sundej je z poliček, odnes je do zadní místnosti, tam je vylešti a pak je dej zpátky na své místo!“

„Oh“ vzdychl. Věděl, že si tuto práci vymyslela, abys ho naštvala. Věděl, že ho testuje. Ale řekl si, že ho nezlomí, pro tentokrát bude dělat, co mu řekne.

První pár, který si vybral, byly boty s podpatky. Nemohl přestat myslet na to, jaké sexy ženy nosí tyto nádherné boty. Jedině někdo s nohama jako má paní Hanáková. Začal pociťovat, jak mu něco roste v rozkroku, když si představoval svoji zaměstnavatelku. Jak si vykračuje v těchto elegantních botách. Bez zájmu kam a na co stoupne. Když vstoupil do zadní místnosti, uviděl Lízu jak sedí a kouří cigaretu. Měla svůdně zkřížené nohy a škádlivě si své nožky prohodila. On se otočil zpátky ke dveřím.

„Kam si myslíš, že jdeš?“ zeptala se.

„Přinést si další stoličku“ unaveně odpověděl.

„Oh, to si nemyslím chlapečku“ začala ho zesměšňovat. „Líbilo se mi, tě pozorovat, jak klečíš na u nohou před všemi těmi ženami. Nemůžu si pomoct, ale zajímá mě, jak ses cítil dělat mužského poskoka? Rozhodla jsem se, že to sama vyzkouším.“

Bez otázek jsem pokleknul před svoji nádhernou manažerku. Měla u nohou leštidlo na boty a kartáč.  Její vlastní nohy měla obuté do nádherných páru bot.

Sáhl pro plechovku s leskem a otevřel jí. Pak si všiml starého hadru, který ležel pod jejíma nohama. Věděl, že to byl ten hadr, který používal na leštění bot. Podíval se nahoru na její spokojený obličej. Zasmála se a kopla ten hadr přímo k němu. Sklonil svoji hlavu a vzal hadr. Pak ho namočil do černého lesku a začal leštit její půvabné boty. Leštil je rychle, aby nepřišel o celou noc. Když byly boty pokryty leskem, vzal do ruky kartáč a začal je začal se energeticky kartáčovat, ona ho při tom spokojeně sledovala.

„Rychleji!“ Zakřičela a on zvýšil svoji rychlost pro její spokojenost.

Po nějaké době se Líza rozhodla, že to stačí a řekla mu, ať jí jde z očí. On se vděčně zvednul a odešel. Přísahal,  zítra v práci snese tuto šikanátorskou paní. Šikanátorskou? Pomyslel si. Nebyla k němu tak nepříjemná. Ona jenom chtěla, aby dělal svoji práci pořádně. Něco mu říkalo, že to je jenom zkouška.

Dny pomalu ubíhali a pokaždé byl zneužíván jako obyčejný služebník pro bohaté dámské zákaznice. Možná se mu to jenom zdálo, ale všechny vypadali spokojeně, když viděli muže u svých nohou. Hodně ponižující zkušenost byla, když Líza prošla okolo a stoupla na jeho ruku. Nahlas zakřičel bolestí. Domníval se, že to byla jenom náhoda, než se začala smát. Ještě hůře, zákaznici to přišlo zábavné a pobaveně řekla Lízi, ať do udělá ještě jednou, protože má příjemný křik.

Už to na něho bylo hodně. Chtěl odejít. Každý den o tom uvažoval, ale uvědomoval si, že všechny naděje jsou ztraceny. Paní Hanáková řekla Líze všechno o tom, proč tam musí pracovat. Lízino povyšování se zvýšilo v den, když jí viděl, jak telefonuje. A když se jí zeptal jestli je tady něco, co chce aby udělal. Podívala se na něho a ďábelsky se usmála.  Její nádherné oči se na něho podívali a on se najednou cítil tak malý.

„Pojď sem chlapečku“ zasmála se Líza, „Velká šéfka si s tebou chce promluvit.“

Vzal telefon a z její natažené ruky.

„Halo?“ začal nervózně konverzaci.

„Ahoj, ty malý červe“ řekla autoritativně a přitom sexy paní Hanáková. „Jak si užíváš svojí novou práci?“

„To víte, moc ne“ procedil mezi zuby.

„Oh, malý chudáčku“ řekla s výsměchem, „obávám se, že jsi to měl až dosud moc snadné ty ubohý leštiči bot.“ Její smích se mu rozléhal hlavou.

„Coo tím myslíte?“

 „Slyšela jsem, že jsi byl velmi hodný chlapec.“ Pokračovala, ignorující jeho otázku, „To je velmi dobře, budeš chtít být hodný chlapec.“ Představoval si, jak sedí na svým křesle , má cigaretu v ruce a úsměv na rtech. Možná má dokonce jednu z dívek pod stolem. Bylo to tajemství několika kancelářských pracovnic, které jí pravidelně dávaly hlavu mezi nohy a lízaly její kundičku, když to chtěla.

„Měla jsem malý rozhovor s Lízou.“ Na chvíli se přerušila, když si potáhla s cigarety, vydechla a u toho zasténala. Ano, určitě jí pod stolem někdo dělal dobře.

„O čem jste s Lízou mluvili?“ zeptal se.

„Ano chlapečku. Líza mi podávala zprávu o tvým každodenním pokroku.“

Náhle se mu udělal sucho v krku.

„V podstatě mi podával krátké zprávy. Líza s tvou prací není moc nadšena, měla bych ti připomenout tvůj dluh, a pokud ho nesplatíš, tak budeš předán policii.“

Chtělo se mu zemřít. Udělal by cokoliv aby to skončilo.

„Prosím..“ odpověděl.

„Mmmm, miluji ten zvuk, když muž prosí. Řekni to znovu!“

„Prosím.“ Vzlykal.

„Oh, to je pěkné! Jsi v tom dobrej. Není divu, že Líza je spokojena s tvým pokrokem.“

Byl to zlomený muž a věděl o tom. Žebrat a plazit se, byl jediný způsob jak z toho ven. Jinou možnost neměl.

„Chceš něco vědět?“ promluvila „Myslím, že potřebuji nový pár bot. Zítra přijdu do obchodu, po zavírače, co ty na to?“

„Samozřejmě paní Hanáková.“ Mohla ho ponižovat a on to věděl.

Další den mu utíkal velmi rychle. Přál si, aby čas běžel pomaleji. Chtěl se vyhnout blížícímu se setkání s paní Hanákovou. Líza ho nechala umývat podlahu celý den a přitom si dělala srandu se zákaznicemi o jejím novém „otrokovi“. Bylo to pro něj velmi ponižující.

V 5:45 večer už byly dveře od obchodu zavřené a Líza se ztratila otevřít zadní dveře. Čas se pomalu vlekl. Přál si aby noc netrvala věčně, tak bude dělat cokoliv řekne.

Stále umýval podlahu (Líza mu neřekla, aby přestal) když konečně vstoupila do obchodu. Podíval se na vysokou, pěkně tvarovanou, černovlasou bohyni, která kouřila a odklepávala popel z cigarety na podlahu. Měla na sobě dlouhý, kožený kabát. Podíval se na její nohy a viděl, že má na sobě její oblíbené černé boty na podpatku. Všiml si, že zadní část její boty je z nerezavé oceli.

Procházela se kolem klečícího muže, naposledy si potáhla s cigarety a hodila ji na zem. Pak jí  svýma nádhernýma botama zašlápla. S úsměvem se podívala dolů, přímo na něho, když zvedla její cigaretový nedopalek.

„Jeto pěkné sledovat muže, který ví kde je jeho místo.“ Řekla pobaveně.

Otočila se na Lízu a řekla. „Lízo, jdi a přines mi nějaké kotníkové boty“

„S podpatkem?“ zeptala se Líza s úsměvem.

„Samozřejmě“ usmála se.

Paní Hanáková si vykračovala k sedačce, cestou šlápla na ruku svojí oběti a zasmála se, když zakňučel.

Sledoval, jak si paní Hanáková pomalu sedá do křesla. Okamžitě se mu postavilo péro, když sledoval, jak se její nádherný zadek zabořuje do křesla. Sám ze sebe byl znechucený, protože se přistihl, že je vzrušený na nejvíce ponižujícím místně v jeho životě.

Dala mu svými prsty pokyn, aby přišel přímo k ní. Řekla mu, ať si klekne na podlahu k jejím nohám a on to bez otázek udělal.

„Slyšela jsem, že jsi dobrý leštič bot“ smála se.

„Snažím se co nejlépe, paní Hanáková“ řekl, když se díval na její nohy, čekající na její příkaz.

„Tak proč už nezačals leštit moje boty? a snaž se, jinak tě pošlu do vězení. Výběr je na tobě.“

Rychle začal roztírat černý lak na jejích elegantních kožených botách. Pohodlně se opřela a spokojeně ho sledovala. Vytáhla si cigaretu, zapálila si jí a vydechla kouř do vzduchu panovačným způsobem. Byl to způsob jakým se pohybovala, chodila, mluvila a smála, že se cítil jako bezvýznamný hmyz u jejích nohou, který čekal až ho její podpatky rozdrtí.

„Hej leštiči bot, potřebuji popelník!“ přísně řekla. „Jdi raději rychle nějaký najít.“

„Ale-ale tady žádný popelník není“ zakoktal. Moc dobře věděla, že není kouření uvnitř dovoleno, takže tu žádný popelník nemohl být.

„Máš deset sekund aby nějaký našel, nebo se naštvu.“ S poklidem ho informovala.

Zoufale se snažil nějaký najít, ale sni nemohl použít nic jako náhradu za popelník, protože tu nic nebylo. Když čas uběhl, tak udělal jedinou věc, kterou mohl udělat, držet svojí levou ruku ve vzduchu jako popelník. S úsměvem začala oklepávat svojí cigaretu do jeho ruky a řekla „hodný kluk!“

Svojí pravou rukou začal leštit její boty a zoufale se snažil, aby přitom nerozsypal popel, který měl v levé ruce.

Když skončil, prohodila nožku přes nožku a prohlédla si jak jí vyleštil botu.

„Není to špatný poskoku, vůbec to není špatný.“ Chválila „Ale je tu jeden problém, už jsem dokouřila svoji cigaretu, potřebuji ji někam dát. Co navrhuješ?“

„Já-já nevím..“ odpověděl.

„Dobře“ přerušila ho „Mohu to zahodit na podlahu, ale to by se mohla zašpinit. To by byla škoda, zašpinit podlahu, když jsi strávil celý den jejím čištěním. Nemylsíš?“

„Ano, paní Hanáková“ zamumlal.

„Chci abys přišel na nějaké řešení, poskoku.“ Ďábelsky se jí blýskali oči. „Řekni mi, jak mám uhasit tu cigaretu.“

„Prosím, použijte moji ruku.“ Zafňukal!“

„Cože?“ řekla nahlas. „Zopakuj to a přestaň mumlat!“

„Prosím použijte moji ruku k uhašení cigarety.“ Jasněji zopakoval.

Ta bolest ho zasáhla jako blesk. Poskok nahlas zakřičel. Ona tam seděla s nohama přehozenýma přes sebe a smála se, když pomalu drtila cigaretu v jeho ruce.  Spokojeně pohupovala svojí nožkou nahoru a dolů. Tvářila se u toho, jako by měla orgasmus.

Zdálo se mu, jako by uběhly roky, než dala svojí cigaretu konečně pryč. Poskok se zkroutil na podlahu a začal vzlykat, když se za ním objevila Líza. Měla v ruce krabici od bot a popelník. Natáhl ruku a veškerý popel ze své ruky vyklopil do popelníku a pokračoval ve vzlykání.

„On je taková padavka“ řekla Líza paní Hanákové.

„Proto je to taková zábava ho trápit“ zasmála se paní Hanáková „Ze všeho mám nejraději mučit slabochy.“

Obě slečny vybouchly smíchem. Když sledovali svojí novou hračku svíjet se na podlaze, jak svírá ruku.

„Za chvíli si vyzkouším boty“ Povídá paní Hanáková „Ale teďka od tebe něco potřebuji Lízo.“

„Mmmm, cokoliv moje Paní.“

Poskok se podíval na Lízu a sledoval, jak si pomalu klekla. Paní Hanáková položila obě svoje nohy na podlahu. Položila svojí ruku na Lízinu hlavu a pomalu ji strčila mezi svoje nohy. A pak zaslechl šplouchání, jako kdyby jí Líza začala lízat kundu.

„Mmmm“ paní Hanáková zasténala. „Ty víš, kdo je můj nejoblíbenější otrok Lízo. Nikdo nemá tak dobrý jazyk jako ty!“

Během pár vteřin začala paní Hanáková vzdychat a začala vrtět a třít se o Lízin obličej jako by měla orgasmus. Poskok začal cítit, jak mu něco roste mezi nohama, opravdu moc toužil po paní Hanákové.

Když jí,  Líza udělala, začala otevírat krabici s boty. On, stále tvrdý sledoval, jak si paní Hanáková zkouší každý pár bot. Svůdně se prochází tam a zpátky po obchodě.

„Tyto se mi líbí“ řekla paní Hanáková, zvedla jednu nožku do vzduchu, aby si prohlédla botu, kterou měla na sobě. „Myslím, že si vezmu tyhle.“

„Jeho nic nedělání bylo krátké, když se podívala směrem dolů jak se krčí u jejich nohou a řekla. „Ale první je potřebuji vyleštit.“

Popadl její botu a pustil se do práce, ale ona mu rychle šlápla na ruku.

„Ne ne ne“ řekla s pozdviženým obočím. „Tyto boty potřebují více péče a pozornosti, potřebují osobní dotek.“

Podíval se na jí a čekal na vysvětlení.

„Olízej je, idiote!“ vyštěkla. „Skloň svoji hlavu směrem dolů a lízej moje boty!“

Vyděšeně udělal co mu řekla, začal lízat její boty, zatím co se opřela a odpočívala. Celou dobu cítil jak ho sleduje a koutkem oka si všimnul jak se sebou Líza trochu cukala.  Odhadoval, že masturbuje, zatímco sleduje, jak líže svojí Paní boty.

Pak slyšel zvuk zapalovače, následovaný spokojeným kouřovým výdechem paní Hanákové. V panice zvednul svoji ruku tak, aby jí udělal popelník.

„Hodný otrok“ řekla, když odklepávala svůj popel do jeho ruky.

To bylo přesně to, co teďka byl, otrok. Věděl to stejně jasně, jako jeho nová Paní. Docela rychle ho zlomila, to ještě netušil, že toho má hodně před sebou. Bylo to pro ni velmi uspokojující vědět, jak moc se jí bál. Vyzbrojena těmito znalostmi, si sním mola dělat téměř všechno. Ale paní Hanáková si ho chtěla zkrotit úplně. Snila o době, kdy bude ochoten pro ni udělat cokoliv, ale ne ze strachu, ale protože bude sám chtít. Protože bude vědět, že patří k jejím nohám. Aby byl schopen zemřít jenom proto, aby se zasmála. A nakonec, až ji přestane bavit nebo si najde lepšího otroka, by ho nechala zemřít a on by jí byl vděčný až do posledního dechu.

Zpátky do přítomnosti.. Už byl u konce s olízáním každého kousku bot jeho Madam, tedy skoro.

„Řekla jsme ti, abys přestal?“ Řekla paní Hanáková, zvednula jeho bradu špičkou svojí boty. „Lízej podrážku ty ubohý lízači bot. Jestli to nebude do tří minut čistý, tak ti dupnu do rozkroku a rozdrtím ti koule svým podpatkem.“

„A-ano“ řekl.

„Chtěl jsi říct Madam“ opravila ho.

„Ano Madam.“ Zavzlykal, když se zatvářila triumfálně.

Zaklonila svoji botu na podpatek, takže byla její bota kousek od podlahy. On položil svoji tvář na zem a snažil se posunout svoji hlavu pod její podrážku. Bál se, že udělá chybu, ale paní Hanáková vypadala velmi spokojeně, když pozorovala, jak se snaží.

Když byla s jeho lízáním dostatečně spokojena. Odkopla jeho obličej pryč a přehodila si nohu přes nohu. Pak mu dala pokyn, aby očistil i druhou botu. Vrazil svoji tvář mezi botu a podlahu a začal ji divoce lízat. Celou dobu držel svoji ruku ve vzduchu, aby jí mohla paní Hanáková použít jako popelník.

„Vypadá to, že jsi našel smysl svého ubohého života, jsi malý lízač bot.“ Smála se „Byl jsi z rozen k sloužení.“

Slyšel jak se Líza směje, zatím co má prsty ve svojí kundičce.

Stále byl zaneprázdněný lízáním, když najednou začal cítit, jak její nohy náhle ztěžkly. Paní Hanáková začala svýma nohama jemně tlačit na jeho obličej. Pak začala pevněji a pevněji mačkat jeho obličej, než začal mít pocit, že má obličej ve svěráku. Pak zjistil, proč chtěla, aby setrval v této poloze. Náhle ucítil rozpálenou cigaretu svojí Madam, jak jí pomalu uhasíná v jeho ruce. Začal nahlas křičet, ale jeho křik přehlušil smích těchto dvou slečen, byl to ďábelský smích.

„Myslím, že každá žena by měla mít popelník, který křičí.“ Se smíchem řekla Lísa. „Je tak roztomilí, když ho něco bolí.“

„Ano já vím.“ Souhlasila paní Hanáková. „Pak tě to nutí, mu ještě více ubližovat! Ha! Ha! Ha“

Každou slzu, kterou tady uronil, když ležel, je jenom více rozesmála. Tušil, že je to zatím jenom špička ledovce. Jeho trýznitelky znaly mnoho způsobů, jak ho ponižovat.

Ucítil úlevu od tlaku, když jeho paní zvedla svoje boty.

„Udělal jsi vemi dobrou práci pro moje botičky, otroku.“ Řekla jeho Madam.

„Děkuji Madam“ řekl, když stále vzlykal.

„Slyšela jsem, že tě Líza nechala umývat podlahu celý den?“

„Ano Paní“

„Podle mě nevypadá moc čistě.“ Řekla s jiskrou v očích. Tušil, že něco zamýšlí a snažil se zjistit co.

„Omlouvám se Madam“ řekl poníženě „budu se příště více snažit.“

Začala se smát a řekla „budeš se nažit teď, otroku.“

Seděl tam zamyšleně a přemýšlel co tím myslí a najednou mu začalo svítat. Bez čekání na příkaz sklonil svojí hlavu a začal lízat podlahu, aby uspokojil svoji krutou Madam. Která tam vybuchal smíchy když ho viděla.

„Vidíš jak jsi hodný otrok!“ zakřičela paní Hanáková. „Ani ti nepotřebuji říkal, co je potřeba udělat a  ty to poslušně uděláš.“

Kupodivu to byl dobrý pocit, být chválen a na chvíli se cítil na sebe pyšný. Pak mu řekla že to je všechno. Mohou jít domů.

„Líza a já se vydáme ke mně domů.“ Řekla paní Hanáková. „ty budeš pokračovat v lízání a umívání podlahy svým jazykem. Bude to perfektně čisté!“

Všechno bylo ztraceno. Teďka byl vězeň. Možná že si bude moci najít kout na spaní a doufal, že ho zítra nepřijdou zase mučit.

„Jenom pro případ, že by tě napadlo se flákat“ řekla paní Hanáková, jako by četla jeho myšlenky. „Každý tvůj pohyb, který uděláš, bude nahráván na kamerový systém, takže tě budeme moci sledovat na PC. Chci, abys věděl, že zatímco mě Líza bude dělat pusou, tak já se na tebe budu dívat, jak se plazíš jako pes a lížeš podlahu. A budu vědět, že to děláš jenom pro to, že jsem ti to přikázala. To mi dá obrovský orgasmus nebo dva.“

Chtělo se mu zemřít. Nemohl čelit životu jako otrok. Vždycky měl pod kontrolou svůj osud. Bez této kontroly byl nic. Chtěl umřít.

„Buď hodný pes a já tě zítra nakrmím“ Řekla Líza, když se otočila ke dveřím. „Oh a dávej pozor, abys nepřestal lízat podlahu. Chci, abys lízal každý kousek podlahy, a když budeš hotov, jednoduše začni znovu. Když přijdu zítra ráno a najdu tě spát. Tak tě zmlátím a nemysli si, že to neudělám.“

S pocitem nadřazenosti se otočila a odešla. A nechali zapnutá světla, pro jejich „show“.

Hodně brečel, plakal jako by neměl duši. Byl zničen. Strašně se bál, že zjistí, že nelíže. Začal lízat a přitom vzlykal. Podlaha chutnal hořkoslaně.

Nemohl přestat myslet na to, jak se jeho obě paní baví sledováním jeho utrpení.

Trvalo to snad věčnost, než konečně přišlo ráno. Když denní světlo konečně začalo svítit, byl vyčerpán, bolela ho záda, jeho ruky a kolena byly protlačeny a jeho ramena a krk byly ztuhlé jako prkno. Jeho ústa tak suchá, že nemohl mluvit.

Když Líza vešla dovnitř, byla potěšena tím, jak sklíčeně vypadá. Měla sebou tašku z místního supermarketu. Konečně bude něco jíst. Byl velmi hladoví a žízniví.

Budu s tebou speciálně zacházet, pejsku.“ ˇŘekla lísa, když šahal do batohu. „Jsi hladový pejske? Oh, ty nemůžeš mluvit? Tvoje ústa musí být opravdu suchá. Donesla jsem nějakou vodu. A plaz se vedle mích nohou, když chodím.“

Udělal co mu bylo řečeno, dovedla ho k dřezu v zadní místnosti. Vzala vydličku a vyškrábala psí jídlo do misky.

V jeho mysli začal boj mezi jeho hladem a znechucenou myšlenkou jíst psí žrádlo. Nevěděl, která část vyhraje. Věděl, že když ho pobídne k jídlu, poslušně začne jíst.

Líza vzala misku a svůdně jí položila před jejího psa. Pak si sedla. On zatím sklonil svojí hlavu k misce s vodou, která byla hned vedle misky s psím žrádlem. Líza mu dala kopačku do obličeje.

„Špatný pejsek!“ odsekla Líza. „Řekla jsem ti, aby ses napil? Ne… Chci, abys mě první prosil. Pros jako pes. Pokud nebudeš fňukat dost přesvědčivě tak nedostaneš nic.“

Posadil se a zamával „packama“ žebráckým způsobem a pak zakňoural a zabrečel. Moc neměl zájem o to psí žrádlo, ale udělal by cokoliv pro vodu.

Líze to všechno přišlo velmi zábavné a byla neuvěřitelně vzrušená mocí, kterou nad ním měla.

„Jsi tak ubohý“ Smála se. „Uděláš úplně všechno, co ti řeknu, že?“ Přikývnul, zatím co pokračoval ve fňukání. Ukázala na misku s vodo a řekla „Napij se!“

Položil celou svojí tvář do misky a rychle jazykem nabíral vodu, aby rychle uhasil žízeň. Když pil, tak začal cítit Líziny podpatky, jak se zabodávají do jeho zad, když se rozhodla ho použít jako svůj stůl na hony.

„Vody už máš dost, pse. Je čas na jídlo“ Rozkázala.

Snažil se nemyslet na to, jak je to nechutné. Sklonil hlavu k psímu žrádlu a pomalu začal jíst. Bylo to nechutné a vypadalo to jako psí hovno. Polykal to bez žvýkání a snažil se držet svojí tvář tak daleko jak to jen šlo. Když jedl, cítil, jak si Líza oddělala svoje nohy z jeho zad a postavila se. Přemýšlel, co Líza dělá, když pomalu začal cítit její boty na zátylku svojí hlavy jak tlačí jeho tvář přímo do misky.

„To je ono, pse“ smála se „žer rychleji.“

Když ho sledovala a slyšela jeho ztlumené dušené a dávení se, sáhla si rukou pod sukni k její vlhké kundičce. A začala si ji prstit až k orgasmu.

Nakonec uvolnila svojí nohu z jeho hlavy, otočila se a šla ke dřezu, kde vzala utěrku a dala ji pod studenou vodu. Měl stále svůj obličej v misce, když zvolala „pse!“

Zvedl hlavu a podíval se nahoru, když ho najednou zasáhla mokrá utěrka přímo do obličeje, Líza vykřikla smíchy.

„Utři se, otroku.“ Dala mu pokyn. „Budeš mít schůzku s paní Hanákovou.“

Roztřepal se od hlavy až k patě, když si utíral svůj obličej. Musel se nějak dostat s této situace. Možná by měl utéct? Měl by, ale kam by utekl? Kde by žil? Policie by ho stejně našla a možná by ho předala nazpět do rukou paní Hanákové, která měla pod palcem hodně policejních šerifů.

Byl na cestě k paní Hanákové a v hlavě si přehrával všechny ponižující úkoly, které musel splnit. Paní Hanáková si ho nadobro zotročila a je jejím poslušným otrokem do dnes..